Děti neopustíme
Pak není na jídlo, není na nic dalšího.
Sociální demokracie dlouhodobě prosazuje institut zálohového výživného. Za neplatiče nastoupí dočasně stát. Dítěti a jeho rodiči poskytne prostředky odpovídající výživnému nebo jeho části. A pak tyto peníze bude vymáhat na rodiči-neplatiči. Dluh vůči rodiči se stane dluhem vůči státu.
Je to jednoduché a jsem přesvědčena, že to bude účinné.
Sociální demokracie příslušný zákon navrhla již v předchozím volebním období, ale nestihnul se projednat do voleb v roce 2017. V tomto období jsem spolu s kolegy původní vládní návrh aktualizovala a předložili jsme ho znovu. Čekala jsem celkem hladký průběh, protože v předchozím období ANO i lidovci s návrhem souhlasili. Neměly nastat žádné větší problémy i proto, že ten návrh byl naší podmínkou pro vstup do vlády a je především v naprostém souladu s vládním prohlášením.
K mému velkému (nepříjemnému) překvapení se to zatím jeví daleko složitější. ANO začalo hledat řadu důvodů, proč návrh „pohřbít“. Nejvtipnější je, že zavedení zálohového výživného podmiňuje tato strana zajištěním vymahatelnosti vzniklého dluhu. Tady se sluší připomenout, že jde o problematiku ministerstva spravedlnosti a to již šestým rokem spravuje právě ANO. Má tedy vymahatelnost práva nejen v souvislosti se zálohovým výživným zařídit a ne bránit kvůli tomu tisícům dětí k přístupu k jejich penězům.
Ještě je třeba vysvětlit některé bludy a nesmysly o zálohovém výživném. Bude to užitečné.
Za prvé nejde o žádnou novou sociální dávku. Stát vstoupí do situace, kde dojde k prodlení se splácením a to až poté, co rodič – věřitel podnikne kroky k vymožení pohledávky. Teprve tehdy stát řekne: Tato země nechce, aby děti trpěly nedostatkem kvůli neschopnosti nebo nevůli jednoho z rodičů. Začne vyplácet výživné nebo jeho část (pokud by bylo vysoké). Začne ty peníze vymáhat svou silou a svým důrazem.
To klíčové pro nás je, že děti nesmí trpět nedostatkem.
Za druhé neplatí, že se stát „cpe do života rodin“. To vůbec. První právní kroky musí učinit rodič - věřitel. On musí aktivně svou pohledávku uplatnit. Tím spustí soudní systém. Jenže nejsme v ideálním světě, kde by bylo za týden hotovo, rozhodnuto a vymoženo. Jsme sice v celkem fungující zemi, ale od podání k soudu do chvíle, kdy může začít exekuce (navíc s nejistým koncem), uplynou měsíce a měsíce (to není kritika soudů, na světě asi není systém, který by to uměl „flashiest of flashes“). My prostě chceme, aby onen aktivní krok rodiče – věřitele mohl být také krokem žádosti o pomoc. A tady je třeba říci, že žádosti o pomoc pro dítě. To přece nemůže za chyby a problémy svých rodičů.
Za třetí. Jsou zde tvrzení, že stát na tom bude „tratit kalhoty“, že to bude stát moc peněz. Především je nutné zopakovat, že stát nic nedává. Co vyplatí, to bude požadovat po povinném. Asi nedostane všechno, co poskytne dětem. Nějaké náklady a nějaké ztráty jistě budou. Ale určitě to neznamená, že co vydaná koruna, to koruna ztráty.
Za čtvrté. Každé alimenty, každé výživné v této zemi předepsal soud po zkoumání majetkových poměrů toho, kdo má platit. Výše výživného prošla testem posouzení. Pokud se některý rodič dostal do nové ekonomické situace, pokud třeba dlouhodobě onemocněl, má se s věcí obrátit na soud a navrhnout řešení své nižší schopnosti podílet se na potřebách svého dítěte nebo dětí. Podstatné je, že výživné bylo určeno na základě šetření soudem. Pokud tedy není placeno, jde možná někdy o platební neschopnost, ale z praxe víme, že nejednou i o platební nevůli. Vstup státu do takové situace je vstupem autority. Dost možná „z ničeho nic“ mnozí neplatiči najdou možnost, jak dostát svým závazkům vůči vlastním dětem.
Za páté jde prý o marginální záležitost týkající se především specifických skupin a rodin. To může říci jen někdo, kdo nemá ponětí o reálném životě. Neplacení alimentů je problém napříč příjmovými skupinami. Pokud někdo tvrdí, že se to týká Chánova (bez urážky) a ne Zlína nebo třeba pražských Dejvic (také bez urážky), tak netuší, o čem mluví.
Pro mne je klíčové, že do chudoby a skutečného nedostatku se kvůli neplacení výživného dostávají desítky tisíc dětí. Dětí, které nemohou za své rodiče.
Budeme se tedy bavit o tom, jak je smutné, že tyto děti strádají a že s nimi strádají i jejich rodiče – samoživitelky či samoživitelé? Budeme to sledovat jako svého typu sport nebo reality show? Nebo si řekneme, že v civilizované, kulturní, vysoce vyspělé zemi, jako je Česká republika, máme stát od toho, aby v podobných extrémních a důležitých situacích vstoupil do hry a uplatnil svoje finanční možnosti i autoritu silného věřitele?
Já jsem pro druhou možnost. Jednoznačně. I když se najednou objevila spousta podivných výtek k zálohovému výživnému, za sebe a ČSSD mohu říci: my určitě děti neopustíme.
Alena Gajdůšková
I „dohodáři“ si zaslouží ochranu a pomoc
Kdo „odnesl“ jako první lockdowny a koronavirovou ekonomickou krizi? Samozřejmě ti, kdo neměli klasický zaměstnanecký poměr, ale dohody o pracovní činnosti nebo o provedení práce. Jejich ochrana byla v podstatě nulová.
Alena Gajdůšková
Teď by se nám reforma dlouhodobého ošetřovného hodila
Asi se to ve srovnání s plnými nemocnicemi a skokovým růstem počtu zemřelých zdá jako drobnost a nepříliš podstatný detail. Ale už více než rok leží ve sněmovně můj poslanecký návrh novely zákona o dlouhodobém ošetřovném.
Alena Gajdůšková
Kurzarbeit: Lze ho udělat buď dobře, nebo naprosto nanic
Nejnebezpečnějším způsobem, jak zničit dobrou myšlenku je, když se stejný název použije i pro nějaký nesmysl. Ten se pak prosadí. Za nedlouhou dobu se zjistí, že řešení nefunguje. „Vidíte, kurzarbeit je na nic,“ uslyšíme.
Alena Gajdůšková
Můžeme to dokázat. Když budeme chtít
Některé události v době kovidové zanikají a nedostává se jim patřičné publicity. 22. ledna tak bez většího ohlasu vstoupila v platnost smlouva o zákazu jaderných zbraní schválená na půdě OSN již v roce 2017.
Alena Gajdůšková
Vymíráme a pravice přikládá pod kotel
Nejlepší důchodová reforma je, když se rodí hodně dětí. Asi také většina z nás cítí nějakou odpovědnost za budoucnost národa. A zároveň stát nemá, co mluvit rodinám do toho, kolik členů mají mít.
Alena Gajdůšková
Hledáme nemocniční lůžka? Jedna možnost tu je
Když se nyní strachujeme o dostatečnost kapacit českého zdravotního systému kvůli virové pandemii, bylo by dobré si připomenout, co jsme zameškali. Co jsme mohli pro rodiny a zdravotnictví udělat. A přiměřeně se poučit.
Alena Gajdůšková
Koronavirus ukázal, jak potřebné je ošetřovné…
... a jak moc potřebujeme jeho reformu. Se začátkem skutečných (ne koronavirových) prázdnin skončila doba mimořádného ošetřovného. To pomohlo desítkám tisíc rodin v podivné době zavřených a polozavřených škol a školek.
Alena Gajdůšková
Pokud, jenže, když: Tři slova, kterým musí dát hejtman Čunek obsah
Na sporu o zlínskou nemocnici není nic osobního. Nejde o spor s hejtmanem či snad dokonce o hejtmana, jak se to Jiří Čunek snaží postavit. Jde o spor koncepční. A je svým způsobem zajímavý nejen pro obyvatele Zlínského kraje.
Alena Gajdůšková
Experiment, který se fakt nepovedl
Zlínský kraj se rozhodl pro velký experiment v železniční dopravě. Celý svůj systém rozdělil na čtyři oblasti. Dopravci o ně soutěží. Jednu z oblastí získala v lednu 2019 společnost Arriva. V půlce prosince se vydala na koleje.
Alena Gajdůšková
Realita versus zákon
Loni na podzim mi přišel do sněmovny mail od spolku Nedoklubko s dotazem, zda neuvažujeme o úpravě otcovské dovolené. Řada ustanovení se totiž dostala do rozporu s realitou.
Alena Gajdůšková
Dobrá věc pro lidi se zdravotním postižením
Ve Zlíně žije fascinující člověk. Za mne kandidát na všechny medaile světa. Vozíčkář, přitom bývalý vedoucí dětských oddílů, zakladatel Festivalu zdravotně postižených písničkářů, sledge hokejista i zastupitel – Roman Herink.
Alena Gajdůšková
A hlavně chci světový mír
Ve Stockholmu existuje pracoviště, které se jmenuje mezinárodní ústav pro výzkum míru. Zkráceně SIPRI. A podle tohoto centra dosáhly loni světové výdaje na zbrojení částky 1,82 bilionu dolarů.
Alena Gajdůšková
101 let. A pořád je co slavit. I tmelit
Tentokrát nemá republika superkulaté výročí, jako byla loňská stovka. Nicméně sto a jeden rok má také jistou dávku mystiky či přitažlivosti. A může být zajímavé se takhle s jednoletým odstupem kouknout na to loňské hemžení.
Alena Gajdůšková
Trochu levnější a hlavně daleko lepší
Náklady na jednoho nezaměstnaného jsou ročně asi 207 tisíc korun. Navýšení podpory na tvorbu pracovních míst pro lidi se zdravotním postižením by podle mého návrhu činilo 9600 korun ročně. Připadá mi to jako dobrá investice.
Alena Gajdůšková
Nakynuté rezervy pojišťoven jsou úspory na lidech
Nechci politikařit a chytat toho nebo onoho za slovíčko, zda je naše zdravotnictví v krizi nebo není v krizi. Hra na politické body nepomůže těm podstatným lidem, což jsou pacienti.
Alena Gajdůšková
Je dobře, že neustoupíme z povinného očkování. Ale…
Jsem proti tomu, aby naše země ustoupila z povinného očkování. Jednoznačně. Ale to neznamená, že bychom neměli hledat optimální řešení pro všechny a s rodiči diskutovat o postupech.
Alena Gajdůšková
I dotace může být dobrá investice
V poslední době se v řadě politických souvislostí objevuje časté tvrzení, že dotace podnikatelskému sektoru jsou „čisté zlo“. Nechci polemizovat s principem. Ale nabízím jeden případ, kdy tomu tak rozhodně není.
Alena Gajdůšková
Pracuji, tedy jsem
Některé lidi práce nebaví. Ba dokonce obtěžuje. Pro další je zaměstnání nutnost na cestě k poctivě vydělaným penězům. Nic víc, nic méně. Jsou také lidé, kteří si bez práce nedokáží svůj život představit, další žijí jen prací.
Alena Gajdůšková
Lidskost proti sobectví aneb opravdu se bez čerstvého rohlíku denně neobejdeme?
Někteří kolegové poslanci nutně potřebují každý den čerstvý rohlík. Bez něho si to „správné“ ráno nedovedou představit.
Alena Gajdůšková
Je to pro děti. To je celé
Náš návrh, aby všechny děti v mateřských školách a na prvním stupni škol základních měly obědy zdarma (z veřejných peněz, vím - zdarma nic), vyvolává vášně. To je dobře. Jsem za tu debatu ráda. Ukazuje se, kdo chce myslet na děti.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 78
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1108x