Daně a co za ně?

Často slýchávám nářky nad výškou daní, nad tím, že jsou nepřiměřeně vysoké a hodně témat se točí kolem daňové optimalizace. Znám však i podnikatele a podnikatelky, kteří platí daně bez mrknutí oka a říkají - ano, platíme daně, protože víme, že bez nich by stát nemohl fungovat. Nejásáme, ale jsme zodpovědní podnikatelé a chceme hrát fér.

Klíč ke spokojenost občanů = státní servis

Nedávno se odehrály volby ve Švédsku – vyhrála naše partnerská strana, která se před desítkami let významně podílela na vývoji takzvaného „skandinávského modelu“. Tam jde o to, aby ve státu – vlastně jako servis jeho občanům – fungovala řada věcí: zdravotnictví, sociální zabezpečení, školství, strukturální politika, ochrana prostředí a řada jiných sektorů. Jsou to právě daně, které tuhle funkčnost podmiňují. Občané s takovým zajištěním existence jsou pak spokojenější, ale hlavně také výkonnější. Produkce, inovace, to vše je pak plodem fungujícího státu.

Nedávno jsem v Senátu spolupořádala konferenci právě o onom skandinávském modelu. Zajímala nás struktura tamní společnosti, která způsobila, že v kontextu skandinávských poměrů je i velmi nízká zátěž korupcí. Tento příklad jasně ukazuje, že daně něčemu slouží, a pokud je systém dobře nastavený, není problémem výše daní, ale efektivita nasazení rozpočtových prostředků. V České republice se o realizaci něčeho podobného teprve snažíme.

Pouhé primitivní počítání mincí vede do pekla

Chtěla bych, abychom nebyli zemí dravého kapitalizmu, který nebere ohledy a má své oběti. Měli bychom se spíše snažit o sociální tržní hospodářství, které má větší vnitřní soudržnost. Sociální demokracie právě na této perspektivě pracuje a uplatňuje ji v nové vládě. Bude to ovšem ještě hodně práce. Průpovídky našich zdánlivých liberálů, třeba o „dni daňové svobody“ jsou nesmyslné. Svoboda vzniká tak, že nikdo netrpí existenčním tlakem. I malé dítě dobře ví, že primitivní počítání mincí i v pohádkách vede do pekla a že za prachy si štěstí nekoupíš.

Video dostupné zde