Minimální mzda v Německu a trh

Přijetí koncepce minimální mzdy v Německu se všeobecně hodnotí jako úspěch sociálně-demokratického partnera tamní koalice. Německá diskuse opouští neoliberální pole a reflexe sociální zodpovědnosti a inkluzivní politiky se dostává do středu pozornosti.

Má to ovšem jeden podstatný tržní aspekt. Německý trh práce se totiž dostal do centra kritických evropských diskusí a kontrola Evropské komise může přijít brzy. Velmi nízké mzdy v některých sektorech dosavadního německého trhu práce (poštovní doručovatelství apod.) totiž velmi často zaměstnance stlačí pod existenční minimum. Vedou je tak na sociální úřad, který jim doplácí deficit tohoto existenčního minima.

Je ovšem možné, podívat se na tento systém opravdu tržně. Německý stát dotuje pracovní sílu pro firmy, které nezaplatí zaměstnancům patřičný plat a na normálním pracovním trhu by nikoho nenašly. Z této perspektivy je tento systém státních podpor vlastně tržní deformací a podporou firem, více než oněch podporovaných zaměstnanců.

Opatření, které zavádí minimální mzdu, je tedy z tržního hlediska naprosto bezchybné. Je potěšitelné, že trh a sociální ohledy jsou občas v souladu. A otázka, zda to povede k redukci počtu pracovních míst, ještě zdaleka není rozhodnutá. Jedná se totiž většinou o práci, která se nedá vyvézt do zahraničí – ono poštovní doručování se například nemůže odehrávat v Indii, jak někdy hrozí průmyslová lobby. To ovšem neplatí jen v Německu.