Bez dlouhodobých strategií nevyřešíme korupci ani zaostávání země

Zásadní příčinou hospodářského i sociálního propadu ČR, i když naši sousedé rostou, je absolutní absence jakékoliv vize, schopnosti předvídat a přijímat strategická řešení.

Pravicové vlády, vyznávající ideologii neviditelné ruky trhu, programově odmítají jakákoliv dlouhodobá řešení. Jediné, o co se snaží, je napojit své spřátelené finanční skupiny na veřejné zdroje. Díky tomu se již dvakrát v krátké historii po listopadu 89 podařilo vládám v čele s ODS přivést ČR téměř na pokraj krachu. V roce 1996 Miloš Zeman mluvil o spálené zemi. Dnes lidé sami hovoří o zemi, která je vybydlená.

Základní příčinou je, že posledních dvacet dva let je ČR (s malou přestávkou sociálně demokratických vlád) řízena pouze ročním státním rozpočtem. Ani ten není v současnosti podle ministra Kalouska ničím závazným. Vláda žije ze dne na den. To je ideální prostředí pro vysávání veřejných financí, pro korupčníky a podvodníky. To, co vláda předkládá jako protikorupční opatření, je jen marketing pro zakrytí skutečného stavu. To vše je ještě umocněno nekoncepčními změnami daňového a administrativního systému. Zákony píší lobbyisté a ministři je předkládají jako poslaneckou iniciativu, aby se vyhnuli jakékoliv odborné diskuzi ze strany oficiálních připomínkových míst. Výsledkem je úplný rozval státu včetně tunelování ministerstev a veřejných systémů.

To jsou naprosto devastující podmínky pro firmy, živnostníky i občany. Lidé nemají za co nakupovat. Krachují živnostníci, malé a střední firmy. Narůstá nezaměstnanost, zvětšuje se podíl lidí pod hranicí chudoby. Alarmující je, že roste podíl mladých, vzdělaných lidí bez práce a skupina dětí ohrožených chudobou. Nejen senioři se rozhodují, zda si koupí jídlo nebo léky, ale bankám rostou zisky a penzijní fondy si rozebírají důchody.

Hospodářský propad není ještě hlubší jen díky práci velké části slušných a poctivých lidí, kterým na naší zemi záleží a snaží se pracovat jak nejlépe umí, a evropským penězům, které umožňují alespoň nějaké veřejné investice na obcích a krajích.

Cesta nápravy bude možná, jen pokud změníme celou filosofii správy země z pravicových ad hoc řešení výhodných pro podvodníky na strategické rozhodování vlastní sociální demokracii na základě nejnovějších vědeckých poznatků.

Rozhodovací procesy musí být podloženy konkrétními fakty, ne dojmy a ideologiemi. Pro konkrétní dlouhodobá opatření je třeba získat celospolečenský konsensus. Investiční cyklus v energetice je čtyřicet - padesát let, demografický vývoj se počítá cca po 25 letech a stejně dlouho trvá, než se projeví změna ve vzdělávacím systému. Významný vědecký objev je přibližně dvacet, třicet let bádání.

Chceme-li dosáhnout změny, je potřeba se opřít o odborníky, vědecká pracoviště, zahraniční zkušenosti. Je třeba formulovat sociální a hospodářskou politiku na základě vědeckých analýz základních kritérií konkurenceschopnosti – tj. nejen fiskálních opatření a přístupu ke kapitálu, ale úrovně a efektivity veřejné správy a právního rámce, vzdělávání, veřejného zdraví, úrovně technologií a inovací, ochrany duševního vlastnictví a správy vědy podporující mezinárodní spolupráci.

Vědcům je třeba klást otázky a podněcovat jejich tvořivost nejen v přírodních a technických vědách, ale i budoucího vývoje společnosti, efektivity a dopadů rozhodovacích procesů, strategických řešení dostupnosti a bezpečnosti potravin, vody, energií.

Zásadní rozhodnutí a dlouhodobé strategie musí sledovat zajištění jistoty pro seniory a perspektivy pro mladé. To není z horizontu snů. Nejsme horší než Rakušané, Dánové, Finové. Jen tak jako v těchto zemích musíme obnovit mezigenerační solidaritu, odmítnout amaterismus ad hoc řešení, formulovat a plnit jasnou vizi naší budoucnosti jako vyspělé, civilizované země.