Hledáme nemocniční lůžka? Jedna možnost tu je

Když se nyní strachujeme o dostatečnost kapacit českého zdravotního systému kvůli virové pandemii, bylo by dobré si připomenout, co jsme zameškali. Co jsme mohli pro rodiny a zdravotnictví udělat. A přiměřeně se poučit.

Tak třeba od 19. prosince loňského roku  leží ve sněmovně novela zákona o dlouhodobém ošetřovném. Pokud bychom ji stihli projednat a uvést do praxe, naše nemocnice by byly prázdnější a v rezervách bychom měli větší kapacity lůžkové i lidské.

V současnosti je to tak, že pokud chce rodina svoje příbuzné domů a pokud má někdo z členů rodiny čerpat dlouhodobé ošetřovné, musí být splněny nějaké podmínky předchozího pobytu v nemocnici. To platí třeba u inkurabilních pacientů, tedy u těch, kde lékaři konstatují nevyléčitelnost. Rodiny chtějí mít příbuzného doma a starat se o něj, ale aby mohl někdo čerpat dlouhodobé ošetřovné, musí být pacient nejprve v nemocnici. U dalších nemocných je přímo stanovena doba tohoto pobytu. A aby to nestačilo, ošetřovné musí čerpat někdo, kdo je s nemocným ve společné domácnosti. Což je dnes tedy spíše méně časté, dospělé děti se svými rodiči žijí výjimečně.

V praxi to způsobuje mnoho problémů i normálně. V nynější době se přidal další – řada lůžek není k dispozici prostě proto, že rodiny čekají, až si budou moci vzít příbuzného domů. Což znamená nejen vcelku bez smyslu zabrané místo, ale hlavně musí být k dispozici personál, roste poptávka po lékařích, kteří ale vlastně neléčí, protože stav je dán, a tak dále. Prostě zbytečně zatěžujeme systém i tam, kde by chtěly nastoupit rodiny. Pouze podotknu, že vyplácení dlouhodobého ošetřovného i dalších případných dávek spojených s nemohoucností je pořád levnější, než nutnost financovat kapacity nemocnic.

Novela zkracuje lhůty, u inkurabilních pacientů ruší podmínku předcházející hospitalizace, zavádí ošetřovné bez podmínky společné domácnosti a celkově nastoluje liberálnější přístup k věci. Návrh sleduje prostě primárně zájem těch rodin, které se starat chtějí. Sleduje i zájem státu, protože v důsledku to bude levnější postup. A teď se ukazuje, jaká je to škoda, že jsme tuto v podstatě drobnou a z praxe vycházející úpravu podmínek pro nárok na dlouhodobé ošetřovné  nezvládli dříve.

Návrh změny zákona pamatuje ještě na jednu věc. Posunuje lhůtu čerpání otcovské dovolené tak, aby tatínek mohl s matkou a dítětem zůstat doma v době, kdy s dítětem maminka přijde z porodnice.  To u nedonošených nebo jinak zdravotně postižených dětí nemusí být v doposud platné lhůtě šest týdnů od narození dítěte.  V tomto případě je pomoc a podpora tatínka po  příchodu dítěte domů velmi potřebná.

Nevím, jak dlouho si tento návrh ještě ve sněmovně poleží, zatím se nenašla vůle především hlavní vládní strany ho zařadit na jednání jako pevný bod, aby od něj nešlo utéct. Přitom v přímých rozhovorech s kolegy se v podstatě všichni tváří, že s touto změnou nemají problém – naopak. Dokonce slyším často ze všech stran slova podpory. Ale sněmovna bude až do 30. listopadu jednat ve stavu legislativní nouze, tak doufám, že na tuto změnu dojde co nejdříve.

Pomohla by rodinám, státu, nemocnicím. Ulehčila by nám všem v kterékoliv době. V časech pandemických pak obzvláště.