Zatím je to spíše katastrofa než úspěch.
Mimochodem na úskalí tohoto rozhodnutí jsem upozorňovala předem na krajském zastupitelstvu...
Zpoždění, oježděné soupravy z Německa. Nefunguje nejen slíbená wi-fi, ale hlavně topení. Nastal kolaps systému prodeje jízdenek... Tisíce lidí měly v prosinci problémy se včasným příjezdem do práce, studenti přicházejí do škol pozdě. V lednu to již bylo o něco lepší, ale do ideálu pořád daleko.
To není jen zkušenost ze Zlínska. V Libereckém kraji získala Arriva také některé tratě a za obdobné chyby ji byla vyměřena pokuta 815 tisíc korun. Na Zlínsku to budou další stovky tisíc.
Nezpochybňuji právo a odpovědnost kraje rozhodnout o podobě dopravní obslužnosti. Ten čas od ledna 2019 do půlky prosince 2019, tedy od rozhodnutí a uzavření smlouvy se společností Arriva, do chvíle, kdy její vlaky vyjely naostro na koleje, se vedení kraje mělo podstatně více zabývat kontrolou toho, zda je společnost dostatečně připravena na reálný provoz.
Železniční doprava je vždycky riziková věc. Jako každá doprava – samozřejmě. Ta rizika jsou dvě – to vážnější je otázka nehod.
Například se vědělo, bylo to i novinách, že část personálu Arrivy bude ze zahraničí. Nic proti tomu, když někdo nesežene pracovní síly v České republice, nevidím problém v tom, dovézt je ze zahraničí. Ale skutečně musí situace dojít tak daleko, že vzniknou pochybnosti, zda je strojvedoucí schopen domluvit se česky? Kdyby to byl technik v opravně, je mi to jedno. Ale strojvedoucí? Společnost tvrdí, že všichni mají odpovídající zkoušky, tak dobrá – mohou to být fámy. Ale že jim bylo v případě nouze nutné volat na bulharská mobilní čísla? Kraj v rámci svého dohledu měl tyto zásadní otázky bezpečnosti důkladně prověřit. Už je pro to, aby mohl kompetentně informovat cestující..
Experiment s novým dopravcem je v pořádku. Ale nesmí to být experiment s cestujícími a hlavně ne experiment s jejich zdravím a životy. K tomu počítám i podivné potíže s vozovým parkem. Jak má veřejnost chápat informace, že kvůli opožděným opravám souprav vyjížděla Arriva v podstatě se vším, co bylo k dispozici? Že některé vlaky ani nevyjely, protože „nešly nastartovat“? Můžeme si být jisti, že to, co se pohybuje po kolejích Zlínského kraje, je bezpečné? Že když jedna souprava „nejde nastartovat“, tak že druhá půjde zabrzdit? Snad ano, ale zase – tohle přece měl kraj zjistit v rámci své kontrolní činnosti! Jak mohlo příslušné radní a vedení kraje překvapit, že Arriva nemá k dispozici množství souprav, protože se protáhly opravy? To ti lidé o potížích nevěděli?
Odmítám tomu věřit. A pokud to nevěděli, tak proboha: Co celé ty měsíce dělali?
To druhé riziko je nepříjemné, jakkoliv při něm nejde o zdraví. I když vlastně – v nevytopených vozech jde i o zdraví. Nefungující wi-fi je z tohoto pohledu jen nepříjemná maličkost, ale přece jen - opravdu jsme v 21.století?
A zase platí: jak mohou být klíčoví lidé Zlínského kraje překvapeni, že Arrivě netopí vlaky? Jak mohou být překvapeni, že nefunguje prodej jízdenek?
V tržním prostředí je legitimní, že se každá firma snaží vydělat, tedy mít co nejnižší náklady. Jenže za zajištění regionální dopravy je odpovědný Zlínský kraj a ten finance na dopravu výrazně navýšil. Bylo by logické čekat, že to přinese lepší a kvalitnější služby pro cestující občany. A to se nestalo. Pokuta pro Arrivu je v pořádku, zaslouží si ji. Ale napadá mne otázka - nezaslouží si "pokutu" hlavně ti, kteří o tomto experimentu rozhodli a měli jeho uvedení do praxe kontrolovat?
P.S.: Mimochodem, Arriva působí ve 14 evropských zemích, chlubí se, že provozuje 1299 vlakových souprav a ročně přepraví 2,4 miliardy cestujících. Patří německé Deutsche Bahn. Tak snad se brzy dočkáme i té pověstné německé pečlivosti...
