Koncepce „bližního“ je něco, co odvozuji od své křesťanské výchovy. Jako sociální demokratka se hlásím k principu „solidarity“ a považuji obě slova za velmi příbuzná.
Po roce 1989 se u nás nejdříve rozjela společnost směrem k „dravému“ kapitalizmu. Nic proti trhu, ale společnost není složená jen z lidí, kteří svou silou a soutěživostí dosáhnou kýžených úspěchů. Solidarita je občas vyslovována s jakýmsi pejorativním akcentem
K úspěchu je nutná stabilita
Naše společnost musí zohlednit děti, seniory, lidi se zdravotním postižením i další, kteří jsou jakkoliv handicapovaní. To jsou ti, kteří nejsou a nemohou v dané situaci být strůjcem svého štěstí. Pokud má společnost nastavenou záchytnou síť tak, aby nedošlo k vylučování těch či oněch znevýhodněných, stabilizují se i poměry těch úspěšných. Ti pro svůj úspěch potřebují stabilní prostředí, v němž společnost nenaráží na destabilizující problémy s vyloučenými lidmi.
Společnost která umí rozdělit své zdroje je úspěšnější
Solidární společnost je úspěšnější, a to i z hlediska hospodářství. Ne nadarmo občas obdivujeme stabilitu a úspěch tzv. skandinávského modelu solidární společnosti, který je na sever od nás všeobecně přijatým a dlouholetou praxí prověřeným principem. Skandinávie patří ekonomicky k nejúspěšnějším zemím s nejvyšší kvalitou života na světě. Můžeme být stejně úspěšní, když budeme stavět na stejných principech.
Video k tématu najdete zde
