Zlínu bez "malých radnic" hrozí rozpad.
Trochu historie:
První reakcí na sametovou revoluci, a to již v prosinci roce 1989 byl návrat tehdejšího Gottwaldova ke svému původnímu názvu Zlín. Spolu s tím se samozřejmě objevila úvaha takzvaných integrovaných obcí tehdejšího Gottwaldova - Želechovic, Lužkovic, Klečůvky a Lípy vrátit se nejen k jejich původním názvům, ale také ke své samostatnosti. O vánocích roku 89 probíhala intenzivní jednání, setkání s občany, byla dojednán souhlas tehdejšího Okresního národního výboru. Bohužel se tehdy nepodařilo ujednotit na vzniku společného celku na území výše zmíněných obcí a po osamostatnění Lípy, která byla v té době největším nositelem finančních prostředků podle tehdejších pravidel financování obcí, byl celý proces zastaven a obce zůstaly součástí statutárního města Zlína. Byla jsem tehdy zastupitelkou za východní část města a podle tehdejšího zákona jsem si vytvořila kolem sebe komisi, která se vyjadřovala k tomu, co se v Želechovicích děje. Podařilo se nám k této komisi ještě v průběhu času prosadit zřízení úřadovny, které pak vznikly i v ostatních částech města. Již po svobodných volbách na podzim roku 1990 jsem usilovala o naplnění statutu města, tedy zřízení tzv. malých radnic právě v integrovaných částech města. Pravicové vedení města tyto návrhy opakovaně zamítalo. Při novelizaci zákona o obcích pak v polovině devadesátých let zmizela i možnost komisí kolem zastupitele a po zrušení volebních obvodů ve Zlíně, kdy se Zlín stal jedním volebním obvodem, pak byla přerušena jakákoliv vazba jednotlivých částí na členy zastupitelstva. Následovalo odtržení Březnice, Lhoty u Malenovic, Ostraty. To pro město Zlín znamená nejen matematické snížení počtu obyvatel - z původních téměř sta tisíc na dnešních přibližně 80 tisíc, ale má to také naprosto jasné ekonomické dopady v podobě nižších příjmů pro město.
Současnost:
Zhruba před rokem jsem opět na jednání Zastupitelstva města Zlína upozornila na to, že lidé v okrajových částech města jsou nespokojeni s tím, jak se radnice o tyto části stará, poukazují na velmi špatnou komunikaci s představiteli města (v každé části se setkání s občany koná jednou za dva roky, takže možná 2 x za volební období) a velmi jim vadí, že absolutně nejsou brány v potaz jejich názory na dění v místech, kde žijí. Vznikla mnohá občanská sdružení, která zájmy občanů jednotlivých částí města zastupují. Ale i tato sdružení se velmi těžko domáhají toho, aby byl na radnici slyšen jejich hlas. (Sdružení za Zdravé Lužkovice, Sdružení Želechovice, Kostelec). Navrhla jsme proto zastupitelstvu, aby v těchto, případně dalších specifických částech města, kde by o to občané měli zájem, byly podle zákona o obcích zřízeny osadní (obvodní) výbory. Tyto výbory mají právo vyjadřovat a vznášet návrhy a připomínky se ke všemu, co se jejich území týká včetně rozpočtu a případného řešení připomínek občanů z jejich obvodu. Je to forma samosprávy, která velmi dobře funguje např. Ve Vizovicích, Slavičíně, Valašských Kloboukách a dalších obcích, jejichž součástí jsou další sídla.
Můj návrh byl doslova a bez jakéhokoliv projednání s občany smeten se stolu odkazem na existující úřadovny. Paní primátorka a Rada města buď neumí nebo nechtěla pochopit zásadní rozdíl mezi úředníkem, který přijímá stížnosti na rozbité chodníky, případně vyhlásí informaci z radnice a samosprávou, kdy si lidé rozhodují sami o sobě nebo se k tomuto rozhodování alespoň mohou vyjádřit a tak ho ovlivnit. To je také rozdíl mezi úřadovnami a osadními (obvodními) výbory.
Tato nechuť radnice komunikovat s občany radikalizovala lidi v okrajových částech města. Sdružení v Lužkovicích začalo uvažovat o osamostatnění, v Želechovicích již byl ustaven přípravný výbor pro osamostatnění Želechovic. Jednání tohoto výboru s veřejností proběhlo v pátek v Želechovicích, v sobotu na Želechovických Pasekách. Na jednání na Pasekách jsem byla přítomna. Lidé měli spousty otázek, nikdo se ale nepostavil proti návrhu Želechovice a s tím i Paseky osamostatnit.
A teď trochu obecně:
Česká republika se svými přibližně 6500 obcemi má největší počet obcí v poměru k počtu obyvatel v Evropě. To na jednu stranu svědčí o vyspělosti občanů, kteří jsou schopni si své záležitosti spravovat sami, na druhé straně je to pro celou ČR ekonomicky dost nevýhodné .Může to také znamenat malou schopnost spolupráce a respektu k potřebám občanů, jak je tomu evidentně ve Zlíně.
Přitom rozpočtové určení daní, tedy pravidla pro financování měst a obcí jsou nastavena tak, že větší obce a města jsou finančně zvýhodňována vzhledem k jejich úkolu zajišťovat služby pro velkou koncentraci obyvatel i pro své okolí. Pokud to ovšem větší celky nedělají, oprávněně se bouří nejen jejich vlastní obyvatelé většinou z okrajových částí města, ale i menší obce, které se dožadují spravedlivějšího financování.
Osobní názor na řešení situace ve Zlíně:
Situace ve Zlíně, respektive v okrajových částech města je nyní tak daleko, že už lidi neuspokojí pouhé osadní (obvodní) výbory, které mohly být řešením ještě na počátku minulého roku. Tuto šanci zachovat Zlín jako nikoliv nejmenší krajské město s počtem obyvatel, který z něj dělá město velké a bohaté, už radnice propásla.
Být primátorkou, rychle bych nyní začala velmi vážně jednat s občanskými sdružení z okrajových částí města. Pokusila bych se v zastupitelstvu dohodnout o přijetí Statutu města Zlína, tedy zřízení jednotlivých městských obvodů s jejich vlastními zastupitelstvy a malými radnicemi. To by totiž vzhledem k nastavení financování měst a obcí bylo výhodné jak pro město Zlín jako celek, tak pro jeho části. Ve větším celku, a tedy s většími financemi se navíc vždycky hospodaří snadněji. Předpoklad ale je, že dělení je spravedlivé a lidé se na něm dohodnou. Tento požadavek by zajišťovala zastupitelstva jednotlivých obvodů tak jako v Brně, Praze či Ostravě. Pokud by tyto malé radnice vznikly alespoň částečnou delimitací magistrátu, nemuselo by to znamenat ani přílišný nárůst financí na správu města.
Do budoucnosti by navíc přijetí statutu města mohlo vytvořit předpoklad pro administrativní spojení a výhodnější společné fungování v celé aglomeraci Zlín, Otrokovice, Napajedla, jejichž praktické propojení se již dnes stává realitou, a jak je z pohledu regionalistiky centrum kraje již dávno vnímáno. Neochota politické reprezentace zlínské radnice řešit problémy lidí je však již
dnes v okrajových částech vnímána natolik, že je otázka, zda v těchto částech budou lidé ještě vůbec ochotni uvažovat o tom, že by zůstali součástí krajského města. Je vinou vedení zlínské radnice, že se jim město drolí a rozpadá pod rukama. Je to důsledek dlouhodobě špatné komunikace s lidmi a neřešení jejich problémů.
Alena Gajdůšková
I „dohodáři“ si zaslouží ochranu a pomoc
Kdo „odnesl“ jako první lockdowny a koronavirovou ekonomickou krizi? Samozřejmě ti, kdo neměli klasický zaměstnanecký poměr, ale dohody o pracovní činnosti nebo o provedení práce. Jejich ochrana byla v podstatě nulová.
Alena Gajdůšková
Teď by se nám reforma dlouhodobého ošetřovného hodila
Asi se to ve srovnání s plnými nemocnicemi a skokovým růstem počtu zemřelých zdá jako drobnost a nepříliš podstatný detail. Ale už více než rok leží ve sněmovně můj poslanecký návrh novely zákona o dlouhodobém ošetřovném.
Alena Gajdůšková
Kurzarbeit: Lze ho udělat buď dobře, nebo naprosto nanic
Nejnebezpečnějším způsobem, jak zničit dobrou myšlenku je, když se stejný název použije i pro nějaký nesmysl. Ten se pak prosadí. Za nedlouhou dobu se zjistí, že řešení nefunguje. „Vidíte, kurzarbeit je na nic,“ uslyšíme.
Alena Gajdůšková
Můžeme to dokázat. Když budeme chtít
Některé události v době kovidové zanikají a nedostává se jim patřičné publicity. 22. ledna tak bez většího ohlasu vstoupila v platnost smlouva o zákazu jaderných zbraní schválená na půdě OSN již v roce 2017.
Alena Gajdůšková
Vymíráme a pravice přikládá pod kotel
Nejlepší důchodová reforma je, když se rodí hodně dětí. Asi také většina z nás cítí nějakou odpovědnost za budoucnost národa. A zároveň stát nemá, co mluvit rodinám do toho, kolik členů mají mít.
Alena Gajdůšková
Hledáme nemocniční lůžka? Jedna možnost tu je
Když se nyní strachujeme o dostatečnost kapacit českého zdravotního systému kvůli virové pandemii, bylo by dobré si připomenout, co jsme zameškali. Co jsme mohli pro rodiny a zdravotnictví udělat. A přiměřeně se poučit.
Alena Gajdůšková
Koronavirus ukázal, jak potřebné je ošetřovné…
... a jak moc potřebujeme jeho reformu. Se začátkem skutečných (ne koronavirových) prázdnin skončila doba mimořádného ošetřovného. To pomohlo desítkám tisíc rodin v podivné době zavřených a polozavřených škol a školek.
Alena Gajdůšková
Pokud, jenže, když: Tři slova, kterým musí dát hejtman Čunek obsah
Na sporu o zlínskou nemocnici není nic osobního. Nejde o spor s hejtmanem či snad dokonce o hejtmana, jak se to Jiří Čunek snaží postavit. Jde o spor koncepční. A je svým způsobem zajímavý nejen pro obyvatele Zlínského kraje.
Alena Gajdůšková
Experiment, který se fakt nepovedl
Zlínský kraj se rozhodl pro velký experiment v železniční dopravě. Celý svůj systém rozdělil na čtyři oblasti. Dopravci o ně soutěží. Jednu z oblastí získala v lednu 2019 společnost Arriva. V půlce prosince se vydala na koleje.
Alena Gajdůšková
Realita versus zákon
Loni na podzim mi přišel do sněmovny mail od spolku Nedoklubko s dotazem, zda neuvažujeme o úpravě otcovské dovolené. Řada ustanovení se totiž dostala do rozporu s realitou.
Alena Gajdůšková
Dobrá věc pro lidi se zdravotním postižením
Ve Zlíně žije fascinující člověk. Za mne kandidát na všechny medaile světa. Vozíčkář, přitom bývalý vedoucí dětských oddílů, zakladatel Festivalu zdravotně postižených písničkářů, sledge hokejista i zastupitel – Roman Herink.
Alena Gajdůšková
A hlavně chci světový mír
Ve Stockholmu existuje pracoviště, které se jmenuje mezinárodní ústav pro výzkum míru. Zkráceně SIPRI. A podle tohoto centra dosáhly loni světové výdaje na zbrojení částky 1,82 bilionu dolarů.
Alena Gajdůšková
101 let. A pořád je co slavit. I tmelit
Tentokrát nemá republika superkulaté výročí, jako byla loňská stovka. Nicméně sto a jeden rok má také jistou dávku mystiky či přitažlivosti. A může být zajímavé se takhle s jednoletým odstupem kouknout na to loňské hemžení.
Alena Gajdůšková
Trochu levnější a hlavně daleko lepší
Náklady na jednoho nezaměstnaného jsou ročně asi 207 tisíc korun. Navýšení podpory na tvorbu pracovních míst pro lidi se zdravotním postižením by podle mého návrhu činilo 9600 korun ročně. Připadá mi to jako dobrá investice.
Alena Gajdůšková
Nakynuté rezervy pojišťoven jsou úspory na lidech
Nechci politikařit a chytat toho nebo onoho za slovíčko, zda je naše zdravotnictví v krizi nebo není v krizi. Hra na politické body nepomůže těm podstatným lidem, což jsou pacienti.
Alena Gajdůšková
Je dobře, že neustoupíme z povinného očkování. Ale…
Jsem proti tomu, aby naše země ustoupila z povinného očkování. Jednoznačně. Ale to neznamená, že bychom neměli hledat optimální řešení pro všechny a s rodiči diskutovat o postupech.
Alena Gajdůšková
I dotace může být dobrá investice
V poslední době se v řadě politických souvislostí objevuje časté tvrzení, že dotace podnikatelskému sektoru jsou „čisté zlo“. Nechci polemizovat s principem. Ale nabízím jeden případ, kdy tomu tak rozhodně není.
Alena Gajdůšková
Pracuji, tedy jsem
Některé lidi práce nebaví. Ba dokonce obtěžuje. Pro další je zaměstnání nutnost na cestě k poctivě vydělaným penězům. Nic víc, nic méně. Jsou také lidé, kteří si bez práce nedokáží svůj život představit, další žijí jen prací.
Alena Gajdůšková
Lidskost proti sobectví aneb opravdu se bez čerstvého rohlíku denně neobejdeme?
Někteří kolegové poslanci nutně potřebují každý den čerstvý rohlík. Bez něho si to „správné“ ráno nedovedou představit.
Alena Gajdůšková
Děti neopustíme
Děti samoživitelek (a samoživitelů) jsou nejvíce ohroženy chudobou. Jednou z možností, jak jim může stát pomoci, je zálohové výživné. Pro tyto děti je tragédie, když druhý rodič „přestane platit“. Snadno a rychle přijde krize.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 78
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1108x