Nahota politiky a politiků

Podle nedávno zveřejněné ankety žena, která nosí velký výstřih, je považována za málo profesionální. Diplomatický protokol dokonce považuje za naprosto nepřijatelné jít na jednání jen tak naboso. Naprosto se odepíše ta, která si k tomu ještě vezme střevíčky s otevřenou špičkou. Proč? Asi proto, že v této chvíli dominující část vládnoucích struktur nahota prostě rozptyluje. Odkrvený mužský mozek je při práci prostě problém.

Moudří modří „hoši z grémia“, na úvaze „nahota rozptyluje pozornost“ odstartovali svou volební kampaň. To poslední, co potřebují, totiž je, aby lidé přemýšleli (což mimo jiné dokazují i v jednání kolem české vědy).

Když se totiž lidé dostanou pod povrch marketingových pláštíků trapné obnaženosti mužských těl obstarožních politiků, objeví ne příliš hezkou nahotu jejich skutečných zájmů.

Oblastí, kde se priority politiků objevují skutečně v plné nahotě, je evropská agenda. Českým pravicově orientovaným médiím se totiž už delší dobu daří vytvářet dojem, že je to jen záležitost bruselských byrokratů pro lidi naprosto nedůležitá a nezajímavá. Nic moc reálných a pravdivých informací o skutečně závažných záležitostech, které se dotýkají každodenního života lidí a jejich blízké i vzdálené budoucnosti, nepřineslo ani české předsednictví. Paradoxně tedy evropská agenda, kterou nemají politici potřebu halit pod marketingové pláště, ukazuje v plné nahotě jejich skutečné názory a cíle.

Vezměme současnou situaci. Evropská rada pod švédským předsednictvím, spolu s Evropským parlamentem a Evropskou komisí usiluje o posílení pozice EU ve světě a hledá cestu z globální krize. Těmi, kdo navrhují řešení jsou předseda komise J. M. Barroso, český komisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti Vladimír Špidla, místopředseda komise pro podnikání a průmysl G. Verheugen a komisař pro měnovou politiku J. Almunia. Aby navrhovaná řešení mohla být rychle a efektivně realizována potřebují, aby Unie dokázala také pružně jednat a mohla být silným spoluhráčem velkých světových ekonomik.

Nástrojem k tomu je mimo jiné Lisabonská smlouva. Tu však čeští euroskeptici v čele s prezidentem blokují. K tomu se jim portfolio zaměstnanosti a rovných příležitostí zdá málo významné a jeden z nejrespektovanějších euro-komisařů Vladimír Špidla málo úspěšný. Např. lídr evropské kandidátky ODS Jan Zahradil, který má lví podíl na tom, že se česká ODS na evropské úrovni spojila s dalšími konzervativními nacionalisty v jedné z nejmenších evropských frakcí a ztratila tak absolutně jakýkoliv vliv na evropské dění, prohlašuje, že Špidla v Evropě žádnou práci neodvedl. Jasně tak říká, že pro něj není nijak důležité třeba téměř úplné otevření pracovního trhu v rámci EU pro Čechy, vytvoření moderních podmínek na trhu práce dojednáním vyvážených pravidel flexikurity, která trh práce zpružňuje a přitom zachovává sociální ochranu pro zaměstnance. Nemluvě o takzvaném Globalizačním fondu, se kterým Brusel přišel ze Špidlovy iniciativy dva roky (!) před tím, než světová ekonomická krize naplno udeřila, či aktuálně o reformě Evropského sociálního fondu, která předpokládá zrušit na přechodnou dobu dvou let systém spolufinancování projektů, a tak usnadnit členským zemím čerpání unijních finančních prostředků v době krize. Nezajímavé je pro Zahradila také to, co přináší prospěch už současným seniorům a je velmi důležité především pro mladé lidi, kteří chtějí využít možnosti pracovat kdekoliv v EU: přenositelnost důchodů. Tato znamená, že důchod za práci v kterékoliv členské zemi může pak člověk pobírat také kdekoliv kde se rozhodne žít.

Zcela programově jako celá ODS pak odmítá veškerá opatření v oblasti zpřísnění trestních sazeb, boje proti organizovanému zločinu, ale i například bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Zesměšňuje současného českého komisaře odkazem na nařízení o povinnosti zaměstnavatele zajistit ochranné prostředky proti slunečnímu záření tam, kde je pro zaměstnance zvýšené riziko rakoviny kůže, na kterou coby důsledek nemoci z povolání umírá 8 tisíc lidí ročně. I toto zcela obnažuje a ukazuje vztah k lidem a jasný žebříček hodnot.

Rozhodně přitom nejde o sympatie či antipatie k českému eurokomisaři, ani spravedlnost či nespravedlnost jeho hodnocení (mimochodem, pouze se Špidlou může ČR úspěšně usilovat o pozici místopředsedy Evropské komise, což by znamenalo mnohem větší vliv na evropské dění, než jakékoliv portfolio). Jde pouze o to, co pan Zahradil se svou ODS považují za důležité a co ne.

Ten diametrálně odlišný postoj stran k evropské integraci, k dění v Evropské unii a k čemu se v EU hlásí, také postoje k významu jednotlivých portfolií ukazuje v plné nahotě, přesně a bez marketingových zkreslení to, jaké hodnoty strany prosazují, jak jim záleží na občanech a co jsou ochotny udělat pro svou zemi a pro lidi v ní.

Je jasný důkaz pohrdání lidmi, jestliže někdo považuje za nedůležitý problém nezaměstnanosti a sociální dimenzi, odmítá-li rovnost příležitostí, jež je pro celou Unii od počátku základním lidským právem.

O svou zemi, její další prosperitu a vliv v mezinárodním prostoru takové straně vůbec nejde. Nejde ji také o to zajistit důstojný a spokojený život většině lidí. Úspěšnost a prosperitu slibují před volbami všem. Obnažená těla na billboardech a nahota postojů v evropské agendě však dokladují opak. Respektive, že je to opravdu to poslední, oč jim jde. Stačí, když budou úspěšní oni se svými svaly, které bez zaváhání použijí kdykoliv a proti komukoliv, vždy dobře oholeni a dobře naladěni. Toho času u vody…