Dialog s vrhači vajec

Jako členové českého Parlamentu se spolupodílíme na tvorbě evropské legislativy a s evropskou legislativou se pak opět potkáváme v povinnosti zapracovat evropské směrnice do našich zákonů. Členové národních a evropského parlamentu jsou partnery v přípravě zákonů, které tvoří právní rámec pro každodenní život každého občana. O tom se snažím přesvědčit lidi v předvolební eurokampani ČSSD. Měla jsem proto možnost zažít na vlastní kůži (respektive oblečení) „vajíčkové“ argumenty a mluvit s těmi, kteří s nimi přišli.

Jednoho z protestujících jsem se zeptala, co mu na sociální demokracii vadí. Řekl, že chceme zvyšovat daně. On bude bohatý a nikdo mu nic brát nebude, tak jako v Americe. Měla jsem další naivní otázku, zda ví, jak se lidem v USA skutečně žije. Prý ví, protože tam byl na dovolené. Popřála jsem mu, aby jen vždy bohatý byl a nic od společnosti nikdy nepotřeboval. Mladíka s transparentem na němž stálo, že se podnikatelé nenechají utlačovat požadavky na vysoké mzdy, jsem se zeptala, co ví o zákoníku práce. Na otázku neodpověděl a dál se odmítl vůbec bavit. Za chvíli skandoval něco o rovné dani. I dívce, jejíž rodiče vlastnili firmu v Příbrami, vadil návrh na vyšší zdanění příjmu nad sto tisíc. Nevěděla, že stabilně na trhu zůstávají jen 4 % firem a tak i pro ni daně zajišťující veřejné služby jsou tou nejlepší investicí.

Dalším vadilo, že jsme proti radaru, který přece zajistí evropskou bezpečnost proti korejským raketám. Nějak jim uniklo, že radar není na pořadu dne ani pro současného amerického prezidenta. Členské státy EU, jejíchž bezpečí prý měl zajistit, se dost vehementně vyjadřovaly proti jeho stavbě. To kromě toho, že je to technický nesmysl. Naštěstí v této věci má většina mladých jiný názor. Jsou proti násilí a za jaderné odzbrojení.

Co mě však skutečně dostalo, byla debata s mužem, který jediný si možná skutečně mohl dovolit volit neoliberály. Podle řeči byl obchodník a měl tolik, aby si mohl koupit vše, co jsou nyní veřejné služby. Výhrady měl také k výšce daní. Nějak zapomněl, že ČSSD snížila daně o více než 10 % a cenu práce lehce pod úroveň EU. Topolánkova vláda jen o cca 2 % a přitom zvedla spotřební daně. Nabídla jsem onomu muži to, co ČSSD nabízí všem podnikatelům (a co za svých vlád důsledně naplňovala): Jistotu jasných a trvalých pravidel včetně zázemí eura, sociální soudržnost společnosti, pevný právní rámec a vymahatelnost práva, snižování byrokracie a euro. Pak přiznal, že zablokování eura ze strany ODS exportéry skutečně poškodilo a dostali jsme se ke krachu neoliberalismu. Dozvěděla jsem se ke svému překvapení, že „Američané jsou komunisti“. A tak jsem se musela zeptat, jaký model by se panu podnikateli vlastně líbil, když to není ani USA ani evropský sociální stát. Možná Jelcinovo Rusko nebo divoký kapitalismus 18. století? Upřesnění jsem se ale nedočkala. Argumenty byly vyčerpány vrháním vajíček. To bylo v Praze.

V Hradci Králové měli studenti smysl pro humor, ale byli také ochotni se bavit. Někteří dokonce po mítinku přišli i v totalitních uniformách za námi sami a měli dobré otázky i nápady. Diskutovali jsme další hodinu o mnohém.

V Brně tzv. protesty běžely pod dohledem z kanceláří ODS a část protestantů nechtěla slyšet nic, ani písničky. Mladí ale nebyli jen mezi protestanty. Ti na naší straně se také ptali . Co je důvodem té nenávisti ? Co vlastně chtějí ? Jak může někomu vadit strana, která usiluje o svobodu, solidaritu, spravedlnost? Jak může být spojována s totalitou strana, jejíž tisíce členů položilo životy v boji proti fašismu a další v padesátých letech? Strana, k jejíž historii patří i čtyřicet let v exilu? Jak mohou pro pravici plédovat ti, které neoliberální politika jen okrádá a kterými pohrdá?

Jak se zdá mohou. Ve společnosti, ve které ani novináři a vysokoškoláci neznají historii vlastní země ani základní fakta a média heroizují násilí, je možné cokoliv.