Sdílím jako prarodič obavy rodičů z možných negativních dopadů a vedlejších účinků očkování, jedná-li se o slučování vakcín a děti nedonošené, či jinak oslabené. Lékaři by měli vytvářet a pojišťovny respektovat individuální očkovací kalendář pro každé dítě a chápat i právo rodiče, jako zákonného zástupce dítěte, se na průběhu očkování s lékařem domluvit.
Nechápu, jak může dětská lékařka s klidným svědomím chtít sloučit očkování u dítěte, které je byť jen nachlazené. Požadavek na individuální očkovací kalendář pro dítě je základní normální požadavek většiny rodičů, který není nesplnitelný ani z pohledu současné legislativy. Jde tedy jen o vůli lékařů a pojišťoven, zda jsou ochotni individuální kalendář dítěti poskytnout. Věřím, že většině pediatrů jde skutečně o zdraví a prospěch jejich malých pacientů. Měli by to být tedy pediatři sami, kteří požadavek na individuální přístup vznášejí. Z medicínského pohledu je totiž otázka, zda očkování tak, jak je u nás plošně nastaveno, odpovídá současnému zdravotnímu stavu populace a zda aplikace jednotlivých vakcín či jejich slučování je únosné, jestliže se ukazuje, že vzrůstá počet dětí, které to špatně snášejí.
A není tam útěcha, že stát odškodní ty, kteří jsou případně očkováním poškozeni. Už vůbec úvaha, že dítě poškozeno očkováním být může , je z pohledu člověka, kterému záleží na jeho dítěti, naprosto nepředstavitelná. Na dětech by mělo záležet nám všem !
Česká pediatrie patří ve světě k nejlepším. Systém zdravotní péče o děti od prenatálního vývoje do dospělosti je již od profesora Švejcara i jeho předchůdců špičkový. Máme díky tomu nejnižší kojeneckou úmrtnost v Evropě, což vlastně znamená i na světě. Je to i díky propracovanému systému očkování , prevence, husté síti dětských lékařů a rovnému přístupu k lékařské péči pro každého. Bylo by škoda tento systém rozbourat neschopností reagovat na změněné podmínky ze strany státu, neschopností komunikace mezi odbornou lékařskou společností, vědci, státem a rodiči, respektive širokou veřejností.
Chtějme na základě faktů vést debatu a přijmout opatření, která minimalizují rizika, pokud jsou, a podpoří dobrý systém a dobré fungování lékařské péče o naše nejmenší. Je to v zájmu našich dětí. Nevím, co by mělo být důležitějšího.
